Kachlová kamna
Co jsou skutečná kachlová kamna a jak se staví… A čemu by se kachlová kamna říkat spíš nemělo ….
… aneb jak se vyznat v pojmosloví topidel !
Když si zadáte do obrázkového vyhledávání na internetu pojem „kachlová kamna“, tak velká část toho, co na vás „vyskočí“ bude něco, co je tak nazýváno spíše z marketingových důvodů. Se skutečnými kachlovými kamny toho mají společného dosti málo. Snad pár kachlů, jinak spíš nic. Nejčastěji jde o plechová tovární krbová kamna s něco „navěšenými“ keramickými kachli, keramickými tvarovkami, či prostě dlaždicemi. O kachlová kamna v pravém slova smyslu nejde.
Zvláštní kategorií jsou kamna hypokaustní, která jsou novodobou formou nebo, dalo by se říci, náhražkou kachlových kamen. O nich něco více níže, resp. pod záložkou „moderní kamna“.
Část obrázků může ukazovat kachlové krby. Část z nich mohou být tzv. sálavé krby. O nich rovněž více níže na této stránce.
A pak už snad i pár obrázků skutečných kachlových kamen.
Pravá kachlová kamna jsou klasickým topidlem, tvořeným přírodními materiály. Jsou inteligentní kombinací úsporné funkčnosti a estetiky.
Mohou mít nekonečně forem a tvarů. Svým designem jsou plně přizpůsobitelná stylu interiéru, výkonově energetickým potřebám objektu (tepelným ztrátám místností), jakož i potřebám a zvyklostem uživatelů. Co do vzhledu tak mohou mít klasický zdobný nebo moderní minimalistický vzhled. Mohou být tvarově elementární (viz moderní kamna) nebo mít formu až skulpturní, tj. být tvarově pojata jako členité, leckdy rozsáhlé/ objemné umělecké dílo (nejčastěji kamna „hypokaustní“). Mohou být čistě samostatným topidlem, případně rozšířeným o vyhřívanou lavici či ležení, nebo být kombinována se sporákem, umožňujíc tak i přípravu pokrmů. Co do výkonu mohou být pojata jako hlavní topidlo nebo jako topidlo pomocné – lokální. Mohou tak topit buď v jedné místnosti, do vícero sousedních místností nebo prostřednictvím teplovodních či teplovzdušných rozvodů vytápět i odlehlejší místnosti a tak celý dům stejně jako kotel. Podle toho se počítá i potřebný výkon a s ním související parametry, jako velikost sálavých ploch, velikost topeniště, spotřeba vzduchu a, především, spotřeba dřeva! Podle přání uživatele mohou být navíc konstruována buď tak, aby co nejdéle akumulovala teplo, nebo aby se rychle ohřála. S tím souvisí i povrchová teplota sálavých ploch a frekvence přikládání.
Hlavním typickým znakem kachlových kamen jsou, kromě kachlů, tzv. tahy. Tahy jsou “chodbičky” uvnitř kamen, které prodlužují cestu horkých spalin do komína a umožňují tak předání tepla spalin akumulační hmotě kamen. V té se teplo “střádá” a pozvolna se z ní po dohoření dlouhou dobu uvolňuje. Je to “měkké” teplo, charakteristicky příjemné!
Nové trendy a konkurence továrních výrobků vedou k tomu, že kamna lze konstruovat a stavět různě, s využitím různých technik a prefabrikovaných továrních komponent. Výtvor se tak liší podle kamnářových, případně zákazníkových preferencí i vnitřní konstrukcí a technikou stavby.
Původní klasické pojivo – hlína – je tak dnes často nahrazováno moderními materiály, pravě tak, jako zděné šamotové topeniště továrními kamnovými vložkami, zděné tahy stavebnicemi “tahového systému” a nakonec i kachle keramikou velkoformátovou nebo jen omítanými šamotovými deskami. Úměrně míře použití továrních komponent se tak kamnář často mění na “montéra”, zedníka, štukatéra či obkladače. Řeší nezřídka i úlohy spíše topenářské. Z komponent „skládaná“ kamna mívají většinou vnitřní dutiny a nazývají se „hypokaustní“, ikdyž pravý původní princip vytápění označovaný tímto slovem byl něco o dost jiného. Ale o tom v jiné kapitole (Kamnářské zajímavosti). Staří Římané si jím nechávali vyhřívat své lázně.
Co se týče nás, tak ač umíme postavit kamna jakoukoli technikou a tovární prefabrikáty, materiály a komponenty známe, hlína, šamot a starý řemeslný způsob práce jsou nám stejně nejmilejší. Ikdyž nejpracnější :/. Ale ne všechno nové a snazší je, podle nás, lepší! A “zdokonalovat” dokonalé jen proto, abychom si ušetřili práci ? A nesáhli si přitom na hlínu? To už by nebyla ta kamnařina, kterou jsme chtěli dělat ! Klasicky stavěná kamna si naprosto nezadají s kamny „skládanými“ a náklady na neskromně naceněné tovární komponenty tím z velké části odpadají.
Zvláštní kategorií jsou kamna hypokaustní, která jsou novodobou formou nebo, dalo by se říci, náhražkou kachlových kamen. Nemusí být vůbec kachlová, neboť kachle u nich již netvoří základní stavební prvek, ale pouze možnou součást / prvek obestavby. Nazývat hypokaustní kamna kamny kachlovými je proto také do značné míry diskutabilní. Často nebo většinou mají plášť jen omítaný, bez kachlů, jindy s použitím velkoformátové keramiky, včetně tvarových prvků, jako například sedáků a opěráků. Narozdíl od pravých kachlových kamen jsou kamna hypokaustní dutá. Mezi pláštěm a tahy je volný prostor. Podobají se tak v podstatě obestavěné krbové vložce, jen s tím rozdílem, že plášť je postaven z tepelně vodivého materiálu a „vnitřnosti“ jsou nejčastěji špičkovými továrními komponentami, sestávající většinou z kamnové vložky či stavebnice topeniště a ze systémové skládačky tahů.
Díky variabilitě a sortimentu různých deslignových dvířek topenišť i formám tahových skládaček existují plynulé přechody. Rozdíl mezi hypokaustními kamny a například sálavým krbem je většinou virtuální.
Sálavý krb jsou v podstatě jednodušší hypokaustní kamna. To jen pro lepší orientaci v labyrintu marketingové hantýrky.
mohou být „obestavěná“/ která semohou skládat z kachlové obestavby – jsou „dvoufázová“ (motor a kachlový „paraván“ – obestavby , nebo velmi často mají plášť jen omítaný . Přesto se tvdošíjně dále hovoří o kamnech kachlových! To už je to současné zmatení pojmů a zvyklost na dezinformaci – nebo prostě lhaní!
Různé krbové vložky, které mohou být obestavěny rovněž kachlovou obestavbou také nejsou kachlovými kamny, ikdyž se tak tváří. A už vůbec ne kachlovými pecemi!